Vyberte stránku

Irsko jsme navštívili poprvé v roce 2017, ale na tolik jsme si jej oblíbili, že jsme se sem chtěli brzy vrátit. Tentokrát to bylo pouze na prodloužený víkend v okolí Dublinu.

Interaktivní mapa navštívených míst.

Den první

Odlétali jsme z Prahy. Irsko je mimo shengenský prostor takže se odlétá z terminálu 1 a při odletu i příletu do Dublinu probíhá kontrola totožnosti. Jinak lze celým procesem projít jen s letenkou v chytrých hodinkách.

Po dvou a půl hodinách jsme přistáli v Irském hlavním městě. Dostali jsme se před letiště a poměrně rychle našli naši dopravní linku Bus 102, která nás dopravila příměstské části Portmarock, autobus jede z letiště po obvodu předměstí, takže cesta trvá téměř hodinu. Z cílové zastávky je to 6 minut chůze do areálu Greenview apartments, jde o bytovou zástavbu, kde máme pronajatý pokoj v apartmánu u mládeho páru přes Airbnb. Oba jsou velice vstřícný a i s mojí špatnou lámanou angličtinou se dorozumíme. Dokonce nám zapůjčí Leap karty (dobíjecí karta na Dublinskou MHD). Asi 1 km je obchodní dům s Lidl prodejnou. Autobusová zastávka je zmíněných 6 minut a vlaková je asi 100 m od komplexu. Co se týče hlučnosti jezdí nám téměř za oknem a nad hlavou přistávají letadla, ale v noci je klid, resp. nás nic nebudilo a nevnímali jsme to.

MHD
Autobus, kterým jsme jeli z letiště lze platit v hotovosti u řidiče, jinak mají automaty. Lze buď dobíjet Leap kartu, kterou jsme měli zapůjčenou nebo si vytisknout normální jízdenku jak jsme zvyklý u nás. Automaty berou hotovost i platební karty. Částka je zde rozdělená podle ujetých stanic ve městě se téměr vždy jde přes turnikety, kde si cvaknete odjezd/příjezd a dle počtu projetých stanic se vám z karty odečte částka, na okrajích města nejsou na zastávkách turnikety, ale automat kde si pípnete, tak na to nezapomeňte jinak se ztrhne nejvyšší částka, což je v tuto chvíli asi 3,30€.
Vlakem do centra nás stálo 2.50€ s Leap kartou, kde je nějaká drobná sleva. Dopravní řády jsme sledovali dle google maps. Od pondělí do soboty jezdí spoje pravidelně, problém je v neděli kdy první vlak jede do centra až po 8 hodině, to může být pro ranní výlety komplikované. Pozor: v autobuse neberou papírové bankovky, ale v případě platby hotovosti tam mají speciální kastlík na mince.

Den druhý – Guiness storehouse

Ráno jsme vyrazili vlakem směr centrum. Od 10:30 jsme měli zakoupenou vstupenku na prohlídku Guiness pivovaru v jejich Guiness storehouse. Dojeli jsme do stanice Tara St a zbytek cesty jsme šli přes centrum pěšky. Některé části jsme poznávali z minulé návštěvy.

Guiness storehouse
Dům pivovaru vypadá z venku jako obyčejná tovární budova, která typicky zapadá do této průmyslové části města. Po vstupu dovnitř dojde k prohledání batohu od bezpečnostní služby. Jelikož jsme vstupenky již měli zakoupeny předem, byli jsme nasměrováni do automatu, kde si po zadání čísla rezervace vytisknete vstupenky. Součástí vstupu je i poukaz na jednoho guinesse, který točí v nejvyšším patře této budovy. Začíná se v přízemí, kdy v první fázi se dostaví malý „wau efekt“, protože dle vzhledu budovy jsme nečekali uvnitř takové moderno. Hlahol, hudba a veliká prodejna suvenýrů, následovalo pár uvítacích vět a nasměrování do směru prohlídky. Celou prohlídku nebudu prozrazovat, ale stojí rozhodně ji procházet postupně jednotlivými podlažími až do 7 patra, které je nadstavbou na střeše s výhledem na Dublin a kde s barem uprostřed dostanete za poukaz ze vstupenky čepovaného guinesse. 

Vyšli jsme zpět do města. Cestou jsme si dali lehký oběd (polévka + toust – porce taková ze jsme měli co dělat) v jedné z bezpočtu malých kaváren lemující zdejší ulice. Kolem kostela a chrámu jsme došli az do vyhlášené části Temple bar, sice bylo teprve chvíli po čase oběda, ale již to v této energii nikdy nevyprchající ulici začínalo žít, z barů hrála živá hudba. Nyní tu bude znít se stoupající tendencí a zpěvem diváků až do pozdních nočních hodin.

Sedli jsme na vlak opět v Tara St a doufáme ve správný směr. První zastávka, ok pak koukáme do telefonu a najednou jsme někde jinde 🙂 rychle vystoupit chytit první vlak zpět, vystoupit chvíle zmatku, Google maps neví kde jsme, tak pouze zkouknu rychle směr a čas odjezdu, telefon zavírám a jdeme se koukat po starých dobrých cedulí, zjistíme poměrně rychle kudy a kam a již nasedáme do správného spoje ve směru našeho ubytovaní, nákup večeře v Lidlu a přichází odpočinek.

Den 3 – procházka do Malahide

Volný den jsme chtěli využít vycházkou po okolí. Vyrazili jsme na pláž, která je velice dlouhá a lemuje značnou část dublinského pobřeží. Bušil do nás neúprosný vítr, ale po pláži se šlo hezky. Nepřestává mě fascinovat na Irsku i při druhé návštěvě několik věcí:

  1. otužilost – není problém mezi lidmi zabalenými v bundách a čepicích vidět mnoho dalších v kraťasích a krátkých tričkách, pohled na tento mix je vskutku zajímavý
  2. vyváženost počasí – léto se teplotně od zimy zásadně neliší a nejsou tu takové teplotní rozdíly jako u nás ve střední Evropě. Zimy jsou tady zpravidla bez sněhu a ostrov je zelený po celý rok
  3. čistota – na většině míst je opravdu velice čisto a poklizeno, samozřejmě v postranních uličkách a vzdálenějších místech od centra měst to není vždy takové, ale i když jsme při předchozí návštěvě projeli půl země včetně malých vesniček, tak se o své veřejné i soukromé prostranství opravdu starají. Někdy je to až úsměvné, jakým způsobem mají dělané stavby poměrně jednoduše, ale účelně a má to i ten honosný efekt. Např. i na vsi mají domky, které při bližším pohledu vypadají obyčejněji než z dálky. Hlídají si několik věcí. Předně je vše barevně a kontrastně natřené tak, aby vyvolávalo pocit novosti. Jemné prvky jako dřevěné vyřezevané zábradlí přidá na honosnosti a vše to podtrhne velice pečlivě posekaný trávník a udržované záhonky s živými ploty.
  4. s čistotou se váže další věc, že oproti našim krajinám zde prakticky nejsou koše a přesto nejsou ulice plné odpadků. Bude to na to mít jistě vliv i psychologicky efekt, někde jsem kdysi četl, pokud nemáme viditelné odpadky, tak je člověk sám od sebe většinou nezahodí, jakmile je někde hromada tak to hlavu už to tolik nebrzdí k přihození. Rozhodně jsem na přetékající popelnice jako v u nás nenarazil. Sami jsme si zvykly nosit pytlíky na odpadky, cestou je naplnili a vyhodili až ve chvíli kdy jsme jeden z mála košů narazili.

Na nejsevernějším místě pláže se nalézají veřejné toalety. Na to, že jsou takto dostupné jsou relativně čisté. Samozřejmě žádný luxus, ale viděl jsem i placené v daleko horším stavu, takže palec nahoru. Šli jsme tedy na sever až do Malahide a dorazili jsme do místního přístavu. Dále jsme se vydali do velkého parku, kterému uprostřed dominuje hrad Malahide castle (v tuto chvíli jsme měli již 10 km v nohách). Rozlehlost parku dokazuje, že tu naleznete kriketový klub se hřištěm, několik fotbalových hřišť i vyhlášené golfové hřiště . Na exkurzy do vnitř hradu jsme nešli, ale koupili jsme si vstupenky do jeho zahrad. (7,90€ zahrady, s hradem 14€) jedna část je přímo přístupná za pokladnou, kde jsou menší zahrádky a záhonky a také skleníky s motýli. Druhá část je vedle hradu a je poměrně rozlehlá. Nachodili jsme tady další asi 4 km. Cestou zpět jsme si dali výtečného burgra přímo na ulici a vydali se zpět, byl odliv a moře odstoupilo snad o 200 metrů, jak je vidět i v galerii. V Portmarnocku jsme se odměnili v místním tradičně pojatém pubu guinnessem a další den byl za námi.

Den 4 – výlet do Wicklow mountain

Předposlední den jsme se vydali na předem předplacený výlet do Wicklow hor. V neděli je to s dopravou komplikované, jak jsem popisoval na začátku příspěvku, spoje začínají jezdit až pozdě takže jsme si museli na cestu do centra objednat taxi (aplikace mytaxi, Uber nám rozmluvili je tu prý dost předražený). Do centra je to z ubytování 12 km a to se po ránu úplně nechce pěšky. Vyrazili jsme tedy taxíkem do centra (O’Connell Street – to je v centru takový hlavní autobusový uzel) cesta nás vyšla na 26€, s tím že jsme nechali 15% tip (spropitné). Výlet započal naloděním se na výletní autobus, který jsme museli nejdříve vyhledat. V objednávce bylo uvedeno, že bude čekat před Dublin Visitor center. Na miste jsme zjistili, že v této ulici jsou dvě návštěvnická centra. Po poptání jsme zjistili, že jsou rozděleny na horní a dolní (Upper/lower) což bylo i v objednávce. V zápětí jsme došli do horního návštěvnického centra, kde jsme po předložení objednávky dostali kartičku kterou jsme odevzdali při vstupu do autobusu. Upozornuji, že zprostředkovatel výletu není příliš aktivní v komunikaci pomoci emailu. Chtěli jsme přehodit výlet z neděle na sobotu kvůli dopravnímu spojení, ale bez odezvy. Mají tam samozřejmě i telefonní kontakt, ale na to jsem si s moji angličtinou netroufnul. Nicméně jsme se na místo dostavili včas a vyrazili.

Vyjíždíme
Pozici průvodce zastává řidič, který pomocí mikrofonu vyprávěl vskutku velice nadšeně a vtipně (podle reakcí ostatních, já jsem to moc nestíhal). Vyjeli jsme z cetra. 

Glencree Cemetery & Valley
První zastávka byla již v podhůří a bylo to místo trochu netradiční Glencree Cemetery & Valley. Šlo o jediný válečný hrob německých vojáku v Irsku. Je zde 134 hrobů letců a námořníků. Sousední bývalá vojenská kasárna je nyní centrem míru a usmíření v reakci na události v Severním Irsku(https://cs.wikipedia.org/wiki/Konflikt_v_Severn%C3%ADm_Irsku). V horském potůčku jsme sledovali malou vydru jak se drápala vesele korytem vzhůru, než jsem vytáhl telefon, abych ji zvěčnil byla mezi kameny pryč. Občerstvili jsme se v areálu nedalekého kostela.

P.S I Love You Bridge
Další zastávka šla trochu mimo mě. Jde o most, který se objevil ve zřejmě známé romantické scenéně neméně romantického filmu, který mě minul v češtině PS miluji tě.

Lough Tay
Po romantice, pokračujeme dále a konečně se dočkáme impozatního výhledu. Zastávka na okraji silnice nám otevře nádherný pohled nad jezerem Lough Tay, přezdívaného Guinness (temné vody – rašeliniště a bílé pláže připomínají tento pivní irský klenot, však také pozemky kde je jezero vlastní rodina Guiness. Pro zajímavost se jezero a jeho břehy objevují v populárním seriálu Vikingové jako vesnice Ragnara Lothbroka Kattegat. V těchto lokalitách se natáčelo mnoho známých filmů jako Excalibur, Král Aruš, Statečné srdce, Tudorovci nebo již zmiňovaní Vikingové.

Glendalough Lake and Valley
Čtvrtou zastávkou je další krásné jezera Glendalough celé údolí. Zde máme 90 minutových rozchod. Projdeme kolem menšího jezera Lower lake až se dostaneme na břeh jezera Upper lake. Opět neobyčejně krásné scenérie. Lesy přimínají nedotknutelný prales. Nachází se zde i zbytky keltského města. Jde o opravdu jedno z nejkrásnějších míst vůbec, však i Mel Gibson ve Statečném srdci zde točil svatební scény.

Avoca villige
Poslední zastávkou je vesnice Avoca. Pro místní známá s písní a TV. Pro nás je důležitá zastávka v baru Fitzgerald’s. Trocha občestvení. Symbolického Guinesse a tradá zpět. Cestou nám opět průvodce v roli řidiče nebo obráceně? 🙂 Střihne pár veselých historek a při zpětné cestě Dublinem přidá něco z historie i současnosti.

Nastupujeme na vlak zpět na Tara Street, ale přímá linka je nám nyní k ničemu. Výluka na trati. Vlaky míří pouze do stanice Howto. Jedeme tedy do přeposlední stanice Sutton. Zde přesedáme na náš již známý autobus 102 a naštěstí to časově dobře navazuje a dostáváme se i přes komplikaci překvapivě lehce zpět k blízkosti ubytování.

Den pátý – odlet

Počkali jsme opět na autobus 102. Leap karty na MHD jsme vrátli a museli platit v hotovosti. Měl jsem 5€ v papírových a nastal problém, který jsem trochu čekal. Nevzali mi to. Kastlík v buse je pouze na mince. Takže jsme zase vystoupili, rozměnili a za 30 minuty jeli dalším spojem. Naštěstí jsme vyrazili s dostatečným předstihem takže nás to nijak netrápilo.
Na letišti nás nemile překvapilo zpoždění letadla do Prahy o téměř dvě hodiny, ale i přes jsme končili s výletem stále pozitivně naladěny, plni nových dojmů.

Perlička nakonec, letělo s námi pár bývalých fotbalových reprezentantů z nějakého turnaje zřejmě. Jmenovitě co jsem poznal vedle mě seděli Lafata, Šírl. Dle složení asi sparťanská stará garda 🙂 Někteří byli trochu veselejší, nejpíše se turnaj vydařil 😀